Zdánlivě tělesné poruchy a psychosomatické obtíže

Tělo a duše jsou velmi těsně propojeny a někdy je velmi složité oddělit nemoc jednoho od nemoci druhého. Pacient například chodí za svým lékařem s bolestmi zad, břicha, hlavy nebo s bolestmi na hrudi. A začíná dlouhá a podrobná detektivní práce. Lékař pacienta vyšetří od hlavy k patě a nezjistí žádnou příčinu jeho obtíží. Osvícený lékař si začne klást otázku, zda za tím vším nestojí přeci jenom psychické trápení, a tak pošle pacienta k psychologovi nebo psychiatrovi.

Pacient je po právu rozhořčen, má pocit, že jeho tělesné příznaky nebyly brány dostatečně vážně, ani léčeny. Pacientovy obtíže spadají do oblasti tzv. psychosomatických obtíží. Duše a tělo jsou velmi těsně propojeny. Když nás trápí nějaké psychické problémy, téměř vždy je takový stav doprovázen nějakým nepříjemným tělesným prožíváním. Jsme-li dlouhodobě vystaveni nadměrnému napětí v rodině nebo zaměstnání, můžeme vysledovat, že narůstá frekvence bolestí hlavy nebo zad. Obáváme-li se ztráty blízkého vztahu, může se to například projevit opakujícími se bolestmi na hrudi. Někdy si takových souvislostí ani nemusíme být vědomi, naše pozornost je upoutána jen samotným projevem na tělesné úrovni. Úkolem psychoterapeuta je pomoci najít skrytou souvislost tělesných příznaků s psychickým prožíváním klienta, s jeho stresem nebo vnitřním konfliktem. Základem tohoto úkolu je až detektivní práce v pátrání po stopách a souvislostech mezi tělem a duší. Otevírá se prostor ke kladení otázek, jako například, zda nesouvisí moje bolesti zad s přetížením v práci, jak je to možné, že mám po každé hádce s manželem bolest hlavy nebo svírání na prsou, proč kdykoliv potřebuji vedoucímu něco říci, dostanu astmatický záchvat atd.

Jinou, leč podobnou oblastí vztahů mezi tělem a duší je oblast somatoformních či hypochondrických poruch, kde se nejedná o simulaci obtíží nebo jejich zkreslování, jak by se na první pohled mohlo zdát. Z nějakého, většinou neznámého, důvodu, je psychika pacienta zdrojem různých nepříjemných pocitů, které tento následně interpretuje jako nějakou nemoc těla. Psychoterapeut se s klientem vydává na cestu, aby objevili zdroj jeho obtíží a mohli najít cestu k úlevě. Není-li klient svázán přesvědčením, že každá tělesná potíž musí znamenat tělesné onemocnění, má šanci spolu s psychoterapeutem nalézt cestu k významu jeho tělesného prožívání, který si dříve nebyl schopen uvědomit.

Více o psychosomaticky podmíněném onemocnění naleznete na stránkách Psycholog Praha.